Virtuální stroj (VM) je softwarově emulované prostředí, které se chová jako samostatný počítač. Díky němu můžeme na jednom fyzickém zařízení provozovat více oddělených "virtuálních" počítačů, každý s vlastním operačním systémem a aplikacemi. Tato technologie se hojně využívá při vývoji, testování aplikací a správě serverů, protože nabízí flexibilitu a škálovatelnost bez potřeby nákupu fyzického hardware.
Jak VM funguje?
VM běží na fyzickém hardwaru a je řízen tzv. hypervisorem, což je softwarová vrstva mezi hardwarem a samotným virtuálním strojem. Hypervisor přiděluje potřebné zdroje (jako procesor, paměť a úložiště) jednotlivým VM tak, aby každý VM mohl běžet nezávisle na ostatních. Hypervisory můžeme rozdělit na dva hlavní typy:
- Typ 1 (bare-metal): Hypervisor běží přímo na hardware serveru, což zajišťuje vyšší výkon a bezpečnost (např. VMware ESXi nebo Microsoft Hyper-V).
- Typ 2 (hosted): Hypervisor běží v operačním systému hostitelského zařízení, což umožňuje snadné nasazení na běžných počítačích (např. VirtualBox nebo VMware Workstation).
Každý VM má svůj vlastní operační systém a může využívat různé aplikace bez ovlivnění ostatních virtuálních strojů nebo hostitelského systému.
Využití VM v praxi
Virtuální stroje nejsou využívány jen při vývoji aplikací. Nacházejí využití také v:
- Testování softwaru: VM umožňuje testovat aplikace na různých operačních systémech, aniž bychom potřebovali různé počítače.
- Konsolidace serverů: Virtuální stroje umožňují konsolidovat více serverů do jednoho fyzického stroje, což šetří místo a energii.
- Zabezpečení: VM se používají jako bezpečnostní prostředí, kde lze bezpečně spouštět neznámý nebo potenciálně nebezpečný software.
